Maratonec pod vlajkou s pěti spojenými kruhy
Guor Marial se narodil v roce 1984 v Súdánu, ale ze země zmítané občanskou válkou utekl v osmi letech poté, co 28 členů jeho rodiny zabila zdejší vláda. Jeho útočištěm se staly USA, kde mimochodem vloni úspěšně dokončil studia na univerzitě v Iowě. Za Spojené státy však Marial soutěžit nemůže, nevlastní totiž jejich pas, pouze zelenou kartu dovolující mu v zemi žít. Nově vzniklý Jižní Súdán, kde leží atletovo rodiště, zase dosud nezaložil národní olympijský výbor a tak ani jeho sportovci nemohou pod „pěti kruhy“ startovat.
Za zemi, ze které jsem utekl? Ne, díky
Marialovi se sice naskytla možnost zamířit do Londýna, to by však musel přijmout nabídku nyní sousedního Súdánu. „Na to nemám právo, abych reprezentoval zemi, ze které jsem uprchl,“ citoval běžce deník Chicago Tribune. A tak vypadala situace beznadějně až do chvíle, kdy výkonný výbor MOV schválil Marialovu účast na hrách jako nezávislého sportovce. „Připravoval jsem se, že poběžím. Páni. Je to fakt úžasné, těžko se to popisuje. Nemám slov. Teplota mi roste. Musím se teď připravovat jako olympionik,“ uvedl pro Telegraph.
Půlstoletí občanských válek v africkém Súdánu ukončila až mírová smlouva v roce 2005, která garantovala jižní části ještě širší autonomii. Jižní Súdán získal svou úplnou samostatnost po referendu právě před rokem (9. července 2011). Napětí mezi ním a jeho severním sousedem však přetrvává, letos v dubnu nebylo daleko od totální války mezi oběma zeměmi. I proto je pochopitelně Marialův olympijský start politickou událostí. Na jeho podporu vystoupila i senátorka z New Hampshiru Jeanne Shaheenová, která zaslala MOV dopis podporující maratoncovu účast v Londýně pod olympijskou vlajkou.
„Hlas Jižního Súdánu byl vyslyšen,“ nechal se slyšet Marial po pozitivním verdiktu. „Konečně dostal své místo ve světovém společenství. A i když neponesu jeho vlajku na těchto olympijských hrách, země samotná tam bude. Sen se splnil, naděje pro Jižní Súdán žije,“ prohlásil atlet, který dá vědět svému otci – stále žijícímu v atletově rodišti – aby se jel na životní závod svého syna 12. srpna podívat na televizi do nejbližšího města. „Nejdůležitější jsou pro mě lidé Jižního Súdánu. Tolik trpěli, takže když něčeho dosáhnu, můžu pomoci. To je důvod, proč když každé ráno vstanu, obuju si boty a trénuju,“ dodal.
Kvartet v Londýně i Sydney, Jugoslávci v Barceloně
Marial však nebude sám, kdo v Londýně startuje s bílou vlajkou s pěti propojenými kruhy. Spolu s ním půjdou při pátečním slavnostním zahájení také tři sportovci z Nizozemských Antil. Ti totiž odmítli reprezentovat Nizozemsko poté, co jejich zemi přestala v roce 2010 existovat. Nebude však mezi nimi rodák z Antil Churandy Martina, který už pro novou vlast získal na dvoustovce v Helsinkách titul mistra Evropy.
Londýnští nezávislí sportovci nejsou ničím novým v olympijském hnutí. Stejně jako Marial a spol. se pod vlajkou MOV objevili v Barceloně 1992 sportovci právě zaniklé Jugoslávie. Ti sice na zahajovacím ceremoniálu chyběli, ale při těch medailových stoupala vzhůru právě olympijská vlajka: akt, který rovněž čeká – v případě úspěchu – čtveřici v Londýně. Před dvanácti lety se her v Sydney zúčastnili čtyři sportovci z Východního Timoru, jejich země tehdy ještě neměla nezávislost. A nechybělo mnoho a při nadcházející olympiádě mohlo být sportovců jako Marial ještě více. To kdyby MOV nakonec nezrušil suspendaci Kuvajtu, jehož vláda nepřípustně zasahovala do dění v národním olympijském výboru.