Legendární maratonkyně Grete Waitzová podlehla rakovině
Čtyřikrát posouvala hranici historicky nejlepšího ženského výkonu na maratonské trati, devětkrát vyhrála slavný New York. Kromě toho ovládla mistrovský závod při premiérovém světovém šampionátu v Helsinkách, pětkrát kralovala MS v přespolním běhu a z olympiády v Los Angeles si dovezla stříbro. To jsou jen některé z obsáhlé sbírky úspěchů Grete Waitzové, jejíž pouť životem se uzavřela včera v univerzitní nemocnici v rodném Oslo.
Weitzová na MS v Helsinkách 1983, zdroj: IAAF
„Jeden z nejjasnějších plamenů moderní atletiky vyhasl, ale heroické skutky Grete Waitzové budou žít věčně,“ prohlásil prezident IAAF Lamine Diack a dodal: „Obětavost, vytrvalost a statečnost, s nimiž budovala svoji atletickou kariéru na dráze, silnici i v krosu, pro nás musejí být velkým příkladem. Stejně jako pozitivní přístup, se kterým bojovala s nemocí, jež ji sužovala v posledních letech jejího života.“
Atletické úspěchy sbírala Waitzová již od mládežnických kategorií, v nichž získávala národní tituly na 400 a 800 m a také zaběhla evropský juniorský rekord na patnáctistovce. Jako jednadvacetiletá pokořila výkonem 8:46,6 poprvé světové maximum na 3000 m, o rok později svůj rekord ještě o více než vteřinu vylepšila. Později se na této trati dostala až k výkonu 8:31.75, s nímž vyhrála v Düsseldorfu premiérový Světový pohár. To už měla za sebou účast na pražském ME 1978, kde sice nezískala medaili, zato zde vytvořila dosud platný norský rekord v běhu na 1500 m 4:00.55. Její dráhová derniéra přišla v roce 1982, kdy na stadionu v Oslu výkonem 15:08.80 málem zdolala tehdy platné světové maximum.
V tu dobu však už naplno běžela její maratonská kariéra. Debut na královské trati absolvovala Waitzová v říjnu roku 1978 v New Yorku a nejen že to byla premiéra vítězná, ale rovnou rekordní. Tehdejší nejlepší výkon historie překonala časem 2:32:30 o více než dvě minuty. Tabulky pak přepisovala ještě třikrát, naposledy v roce 1983 při svém prvním vítězství na maratonu v Londýně (2:25:59). O tři roky později vyhrála závod v britské metropoli ještě jednou a dosáhla tu svého osobního, ale již ne světového, maxima 2:24:54.
Nesmazatelnou stopu zanechala Waitzová i na světovém šampionátu v krosu. Ze svých sedmi účastí vytěžila pět titulů, včetně nepřetržité série v letech 1978-81, a k tomu přidala dva bronzy. Naopak jedinou význačnou trofejí, kterou nikdy nezískala, jsou vavříny olympijské vítězky. V roce 1980 nemohla závodit kvůli bojkotu moskevské olympiády ze strany západních zemí, o čtyři roky později nestačila v Los Angeles na Joan Benoitovou a ze závodu v korejském Soulu musela kvůli bolestem v koleni předčasně odstoupit.
