Královny si dávají pauzu

Aktuality
neděle 11. dubna 2010
Dvě světové rekordmanky – tyčkařka Jelena Isinbajevová a maratonkyně Paula Radcliffová přerušily o uplynulém víkendu svoji kariéru. Vedou je však k tomu veskrze rozdílné důvody.

V době před Boltem, jak by se dalo nazvat období, než začal zářit jamajský blesk, vládla atletické planetě takřka neomezeně. Řeč je o 27leté rodačce z ruského Volgogradu Jeleně Gadžievně Isinbajevové, která ve své disciplíně – skoku o tyči – dosud překonala 27 světových rekordů a jako první žena historie dokázala skočit pětimetrovou výšku, a to venku i v hale. První její rekordní zápis se datuje z roku 2003 (a to nepočítáme její dřívější juniorské), od té doby získala navíc dva olympijské tituly a pětkrát se radovala ze zlaté medaile ze světových šampionátů. Od roku 2004 nepoznala hořkost porážky až do loňska, kdy její skvostná jízda dostala trhliny. Varování přišlo už na londýnské GP, kde ji po nevýrazném výkonu 468 cm na pokusy porazila Polka Anna Rogowská. K tomu pravému výbuchu však došlo až na následném šampionátu v Berlíně, kde Isinbajevová senzačně nezaložila ve finálové soutěži. Následně sice ještě dokázala mistrovsky odpovědět, když hned na dalším mítinku posunula po 27. v kariéře hranici světového rekordu, byla to však labutí píseň její velké éry.

Letos poprvé od roku 2004 nezačala halovou sezonu tradičním svěťákem a na halové mistrovství světa jela k obhajobě titulu sice jako favoritka, ale již ne tak neochvějná. Uvědomovali si to asi všichni vyjma jí a jejího trenéra Vitalije Petrova. Jak jinak si vysvětlit, že nereagovali na novou situaci a tvrdošíjně se drželi starých zvyklostí? Kvalifikací ještě tímto stylem jakžtakž prolezla, byť měla namále, ve finále bylo kladivo osudu už nemilosrdné. Stejně jako v Berlíně, i v Dauhá končila Isinbajevová v slzách. Tentokrát sice základ skočila, pak ale nepochopitelně otálela s další výškou a ta už jí byla osudná. Výsledkem bylo čtvrté místo, což pro sebevědomou atletku, která ještě nedávno prohlašovala, že porazit se může jen ona sama, bylo věru hořké sousto.

Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Nejprve generalita ruské atletiky vyhlásila, že končí výjimky a Isinbajevová se stejně jako ostatní bude muset zúčastnit domácích kvalifikací na velké akce. A pak se ozvala sama atletka. Do světa vyslala zprávu, že si na neurčenou dobu dává pauzu. „Tři týdny jsem o tom pečlivě přemýšlela a nyní jsem dospěla k závěru, že soutěžní přestávka je pro mě nezbytná,“ ocitovaly její prohlášení internetové stránky IAAF. „Po více než osmi letech velmi tvrdého tréninku a závodění na nejvyšší úrovni každý rok v hale i venku, musím udělat krok zpátky, abych zotavila své tělo. Chci však nadále trénovat a udržovat se ve formě. Nemohu přesně říci, kdy se vrátím k závodění, ani se definitivně nevzdávám toho, že bych v létě závodila na mítincích nebo na ME,“ doplnila Isinbajevová s tím, že se nic nemění ani na jejích dlouhodobých cílech, které se týkají světových šampionátů 2011 a 2013 a olympiády v Londýně. Na všech by samozřejmě ráda posbírala zlaté medaile.

Radcliffová čeká druhé dítě


Zcela jiné důvody pro přestávku má světová rekordmanka v maratonu Paula Radcliffová. Šestatřicetiletá Britka je podruhé těhotná a v září by měla své tříleté dcerce Isle porodit sourozence. „Jsme s manželem (jímž je její kouč Gary Lough - pozn.aut.) velmi štastní. Je samozřejmě těžké něco takového naplánovat, ale letos jsem chtěla otěhotnět, abych se v příštím roce mohla v pohodě vrátit k závodění,“ prohlásila Radcliffová, která tentokrát plánuje přeci jen pomalejší návrat než prve, kdy nastoupila k maratonu osmi měsíců po porodu. Comeback to však byl triumfální, v cíli si mohla vzít Islu do náručí jako čerstvá vítězka maratonu v New Yorku. Jenže pak ji začala pronásledovat zranění, která ji připravila jak o vysněný triumf na olympiádě, tak vloni o světový šampionát. Naposledy startovala v listopadu v New Yorku, kde doběhla „až“ čtvrtá a po obou dosavadních olympijských startech si tak připsala třetí maraton v kariéře, v němž nevyhrála.  Pauza, v níž si navíc splní touhu o druhém dítěti, jí tedy může velmi prospět. Navíc nijak nebrání dalšímu z jejích velkých cílů: zisk olympijského zlata v roce 2012  na domácí půdě v Londýně.  „S ohledem na olympiádu to prostě vyšlo perfektně,“ prohlásila atletka, která v maratonu drží tři nejlepší časy historie.
        
   

Adam Pražák

Fotogalerie