Koulař Machura touží po startu na ME v Göteborgu

Od roku 2005 je držitelem juniorských národních rekordů na dráze (20.09 m) i v hale (19.28 m). Letos končí v juniorské kategorii a přestupuje k mužům. Překoná i tam národní rekordy, které drží jeho slavný otec?

Bude se vaše zimní příprava nějak lišit od těch minulých? Vyrazíte za teplem?
Ještě to nevím definitivně, každopádně teď odjíždím na týden do Jeseníků s trenérem Alešem Dudou, Jardou Bábou a dalšími. Pak budu asi čtrnáct dní doma a následně budu korzovat mezi Prahou a Nymburkem. Před letní sezonou se ještě nejspíše vydáme s tátou (trenér Remigius Machura st.) na přípravu do Itálie.

Co vám říkají jména Antonín Žalský, Petr Stehlík? Spíše kamarádi, nebo soupeři?
Na závodech je to samozřejmě vyhecované, takže se to nemusí zdát, ale jsme spíše kamarádi než soupeři. Na Petra příští rok ještě asi mít nebudu, ale rád bych alespoň jednoho z nich „skalpoval“ (smích).

Co chystáte na příští sezonu? Jaké jsou vaše priority?
Prioritou jsou pro mě závody doma. Musím se také soustředit na přechod z juniorů do mužů. Nervózní z toho ale nejsem, naopak se těším. Konečně uvidím, jak si stojím v porovnání s ostatními. Říká se totiž, že u juniorské šestikilové koule to není o technice, ale jen a jen o síle. Tak uvidíme. Nejdůležitější pro mě ale bude přiblížit se, nebo ještě lépe – přehodit devatenáct metrů. Kéž by to stačilo na Göteborg.

Jaké atletické disciplíny vás baví? Pomiňme samozřejmě kouli…
Líbí se mi výška, zkoušel jsem ji, ale mám na ní technické nedostatky a problémy s kolenem. Jinak mě baví disk, ale letos jsem ho netrénoval. Časově teď trochu nestíhám, navíc mě čeká dálkové studium FTVS, takže uvidíme. Ale prioritou pro mě jednoznačně zůstává sport.

A ostatní sporty kromě atletiky? Na co se rád v televizi podíváte?
V televizi asi na hokej, co se týče fotbalu, tak snad jen reprezentační utkání nebo jiné důležité zápasy. Jinak s přítelkyní chodíme hrát téměř každý víkend squash a občas tenis.

Máte, kromě svého otce, nějaký sportovní vzor?
Není to tak, že bych měl nějaký plakát nad postelí (smích), ale z koulařů asi Udo Beyer (olympijský vítěz v Montrealu 1976, 7. nejdelší hod všech dob – 22.64m z roku 1986, 2x mistr Evropy – 1978 a 1982, 6. místo na MS – 1983, 1987). No a táta je pro mě také vzor, ale zároveň určitá meta a cíl.

Co považujete za svůj dosavadní největší sportovní úspěch?
Určitě titul z ME juniorů, ale také překonání magických 20 metrů. Toho si vážím stejně jako titulu. Letos se mi zkrátka dařilo.

                                         S Remigiem Machurou ml. hovořil David Klempíř