Kiprop: Chci, aby si mě lidé pamatovali

Jaké jsou vaše plány v nejbližších dnech a týdnech?
Začátek sezóny se mi poměrně vydařil. Nejdříve jsem otestoval svou formu na policejním šampionátu v Keni a poté jsem zvítězil na Diamantové lize v Doha. Nejbližší starty absolvuji v Eugene a v Oslo.

Jaké jsou vaše ambice pro letošní sezónu?
Prioritou jsou olympijské hry. Chtěl bych získat druhé olympijské zlato. Loni jsem běžel hodně rychle a rád bych se pokusil útočit na světový rekord. Věřím, že je to možné. Cítím se v dobré kondici, neměl jsem žádné zdravotní problémy a trénink šel bez problémů.

Během posledního roku se toho hodně napsalo o dopingu. Jak se díváte na tuto problematiku?
Doping není problémem jen posledního roku a nejen v Keni. Samozřejmě všechny ty dopingové kauzy hází špatné světlo na všechny atlety, ale zdaleka ne všichni dopují. Myslím si, že to souvisí s tím, že si lidé myslí, že jsem již nahranici svých možností a jedinou cestou k jejímu posunutí je doping, a to je špatně. Dalším problémem je, že každý chce úspěchů dosáhnout rychle, ale cesta k úspěchu je dlouhá a náročná. To je můj názor.

Afričtí běžci dominují běžeckým disciplínám. Proč myslíte, že ostatní běžci nedokáží těm africkým dostatečně konkurovat?
Naší velkou výhodou jsou klimatické podmínky, ve kterých trénujeme. Tady v Keni je v podstatě celý rok stejné počasí. V Evropě je zima, atleti musí trénovat v hale, což podle mého názoru není ideální. Proto také stále více atletů z celého světa jezdí na tréninkové kempy do Keni. Ovšem nemyslím si, že nejsou konkurenceschopní. Podívejte se do minulosti na běžce jako Sebastian Coe nebo Steve Cram. Coe je Brit a má osmistovku pod 1:42, to mluví za vše.

Máte na svém kontě již řadu úspěchů. Kde berete motivaci do dalšího závodění?
Víte, není to jen o tom vyhrát každý závod v Diamantové lize nebo kolik získáte medailí. Chci vytvořit nějaký odkaz, aby si mě lidé pamatovali. Věřím, že ještě mám co ukázat.

Hodně lidí vám vyčítá vaší taktiku, kdy běháte hodně zezadu. Vám to tak vyhovuje?
Nerad běhám uvnitř balíku. Jsem hodně vysoký a potřebuji běžet svým krokem, což by uvnitř nebylo možné. Každý má nějakou taktiku, kterou se snaží dodržovat a vede k úspěchu. U mě je to tato.

Co vás vlastně přivedlo k atletice?
Byl to můj otec. Také závodil a byl čtvrtý na Afrických hrách na patnáctistovce. Když jsem byl malý, tak mi vyprávěl o svých závodech po světě a já věděl, že to chci také.

Na jaký moment své kariéry vzpomínáte nejraději?
Jednoznačně na mistrovství světa v Tegu v roce 2011. Byl to můj první titul mistra světa. V té sezóně jsem byl zraněný a stejně jsem dokázal později zvítězit.