Jsem centrem pozornosti, ne vždy mi to dělá dobře

9. listopadu 2008, 00:16

Jasná vítězka ankety Atlet roku Barbora Špotáková dnes podle svých slov neměla „povídavou“, přesto dobrých deset minut ochotně odpovídala na otázky novinářů.

Jak si zvykáte být centrem pozornosti?
Zrovna dneska mi to nedělá moc dobře. Je to hrozně moc věcí najednou. Už jsem si docela zvykla, ale někdy to prostě přeteče přes hlavu. Když přijedete ze Šumavy, z toho klídečku, tady do toho shonu…


Vítězka přebírá ocenění od předsedy ČAS Karla Pilného - foto: T. Železný

Na Šumavě přece neodpočíváte, ale trénujete?
Je pravda, že to Ruda (trenér Rudolf Černý) nějak přehání (říká v lehké nadsázce). Loni tam bylo půl metru sněhu, takže se toho moc nedalo udělat. Letos tam je krásně, dalo se běhat všechno, na kole ujet sto kilometrů a posilovat s medicinbalem na žíněnce. Přijde mi, že přibylo tak 60 různých věcí a že jsme natrénovali třikrát tolik než loni.

Je ale celkem známo, že vy klidně trenérovi řeknete, že se vám to nelíbí…
To je pravda, já mu třeba teď řekla, že oproti loňsku přehání. Jenže mi nevěřil, ani když se podíval, do loňského tréninkového deníku, o kolik víc toho je. Je zvyklý přehánět, to co řekne, se musí vydělit dvěma. Třeba když jsme byli v Moskvě, tak povídá: ‚Tady mají dvakrát delší metra než u nás!‘ Pak jsem tam přišla a vagóny byly navíc dva…

Ale není kvalitnější fyzická příprava cesta, jak se dostat dál?
To podle mě platí u běžeckých disciplín, kde se jinak posunout nejde. Ale u „technik“ je to jiné, je potřeba spíš pracovat právě na zkvalitnění techniky. Je to dlouhodobější. To je třeba chyba spousty lidí, že si řeknou, „blíží se olympiáda, budu trénovat dvakrát víc“.

Byl trénink na Šumavě doopravdy tak drsný?
Tak zas tak drsné to pravda nebylo. Ale po měsíci pauzy je to přeci jen kruté. Loni jsme začínali mnohem pozvolněji. Před večerem mi museli zaličovat kruhy pod unavenýma očima.

Před časem jste si vyzkoušela ježdění na snowboardu, nezakazoval vám to trenér?
No…možná jsem to trenérovi řekla až potom (směje se). Tak já si zkusila i freestylové lyže a měla jsem ty nejlepší učitele, Davida Horvátha, Tomáše Krause a další. Podle mě se člověku stane něco, když se na to nesoustředí nebo jen tak když jde po ulici. Jako mně teď po sezóně s kotníkem.

Povedlo se vám utéct z toho kolotoče, který se kolem vás strhl?
Byla to už zmiňovaná dovolená v Turecku a koneckonců i v tom Maďarsku byl klid.

Nastiňte program, který vás nyní čeká.
Zítra ještě doběhám ty kopce, které jsem dnes tedy opravdu odmítla (směje se). Pak natáčím Silvestrovský přípitek v jednom kostele. V úterý mě čeká akce v Třinci a pak se ještě vracím na Šumavu dotrénovat. Těším se také na zabijačku u Lukáše, ráda bych tam pomohla, když budu moct. Také se chystáme s Lukášem na vyhlášení světového atleta roku do Monaka na tři dny. Doufám, že si to užijeme.


Číslo s Alešem Hámou bylo parafrází na Kornovu píseň Ne, Maestro - foto: T. Železný

Užijete si i ten dnešní vítězný večer?
Nějaká velká oslava nebude, ale sejdeme se s lidmi, které jsem si sem pozvala. Přijeli jsem třeba i Věrka Horká s manželem, u kterých bydlíme na Šumavě.

Máte radost z dnešního vítězství?
Ankety moc neprožívám. Samozřejmě si toho vážím. Ale nikdy jsem neřešila kolikátá budu.

Koho byste dala za sebe v pořadí?
Jména říkat nechci. Hodnotím víc konzistentní výkon, než třeba jen výkon na olympiádě. Ono je nejtěžší pořád dokazovat, že to umíte.

Michal Procházka
Vytisknout

Krátce

04.12.2016 14:17 O Zuzaně Hejnové vyšla kniha s podtitulem Rychlá holka, autorem je Tomáš Klement.

Archiv zpráv

Kalendář událostí