Jak se žije v atletické vesnici

22. srpna 2011, 17:26

Organizátoři světového šampionátu, který začne v korejském Tegu v sobotu, zvolili pro ubytování atletů z hlediska MS nebývalý koncept. Jak se osvědčuje v praxi?

Nedá se říci, že by „vesnice“, tedy uzavřená oblast, kde jsou ubytováni všichni sportovci pospolu, byla pro atlety (minimálně pro ty, kteří prošli olympiádou) něčím zcela neznámým. Z hlediska ryze atletického mistrovství světa to však novinka je (menší verze atletické vesnice fungovala naposledy na MS 2003 v Paříži) a nutno poznamenat, že v případě Tegu se opravdu povedla.

Vesnice leží v okrajové části více než dvoumilionové aglomerace, u břehu mělké řeky, v obklopení zalesněných kopců. Jejím jádrem je náměstí Šampionů s budovou, která v sobě ukrývá různé služby jako třeba banku, poštu, kadeřnictví, obchod se suvenýry či posilovnu. Odtud se rozbíhají cesty do čtrnáctipatrových domů s bytovými jednotkami, které zpravidla mají čtyři pokoje pro členy týmů. V bezprostřední blízkosti, terminologií trenéra Šilhavého coby diskem dohodil, jsou tréninkové stadiony, vrhačské louky a silniční kolečko s kvalitním asfaltem. Povrch na oválu je o poznání horší, je znát, že jde o provizorium, ale i tak se zde dá základní trénink absolvovat. K dispozici jsou bicykly (i tandemy), jichž atleti využívají opravdu hojně. Někteří se jejich pomocí dopravují podzemními garážemi do jídelny a cestu za pokrmem tak zkrátí na vteřiny. Bez přehánění lze říci, že pokud nebude někdo chtít, nemusí vyjma cesty na stadion před vlastním závodem, vytáhnout z vesnice paty.

 „Líbí se nám tu,“ zní unisono ze strany oslovených atletů. „Hodně mi to připomíná vesnici, co byla na olympiádě v Pekingu a také tu, co vystavěli k univerziádě, která se v Tegu konala před osmi lety. Je to její přesná kopie, byť ve zmenšeném. Mám úplné deja vu,“ líčila oštěpařka Barbora Špotáková.

Jako jedny z prvnícjh ze všech atletů se ve vesnici objevily členky skupiny Rychlý holky, které tak měly dost příležitostí vyzkoušet si možnosti, které nabízí pro obohacení tzv. krokodýlího tréninku, tedy období, kdy se  tělu záměrně uleví ze zápřahu a připravuje se na vrcholný výkon. S tím je spojeno také dost „volného času“, který je potřeba nějak zaplnit, aby se hlava příliš nezatěžovala myšlenkami na blížící se závod. „Byly jsme se projet v okolí vesnice na kolech a stihly i jeden výlet ke klášteru a velké soše Budhy. To ovšem moc odpočinkové nebylo, protože k ní vedly nekonečné příkré schody. Měla jsem pak úplně ztvrdlá lýtka,“ líčí členka čtvrtkařské štafety Jitka Bartoničková, která si spolu s dalšími Rychlými holkami vyzkoušela i hromadné karaoke ve zvukotěsné budce či kulečník.

S blížícími se závody se vesnice zaplňuje, k čemuž přispěla v posledních hodinách i čtveřice českých atletek, které do Tegu dorazily z univerziády v Číně. Národní tým tak je zcela kompletní. „Máme za sebou dvanáct hodin na cestě a osm kontrol,“ shrnula cestu lapidárně překážkářka Zuzana Bergrová.



foto: Martina Blažková

Adam Pražák
Vytisknout

Krátce

04.12.2016 14:17 O Zuzaně Hejnové vyšla kniha s podtitulem Rychlá holka, autorem je Tomáš Klement.

Archiv zpráv

Kalendář událostí