El Guerrouj přijel říct: Adieu

23. listopadu 2011, 11:26

Fenomenální marocký běžec se na ostravské Zlaté tretře loučí s závodní kariérou.

Jako už mnohokrát předtím, i dnes večer se olympijský vítěz a světový rekordman postaví na start. Tentokrát ale nebude mít soupeřů. Na čestném okruhu si vychutná ovace, které si žijící legenda za své výsledky, ale i inspirující životní příběh, určitě zaslouží.

Kdy jste se rozhodl skončit?
Tak před třemi měsíci. Když jsem se rozhodoval, zda skončím, napsal jsem si na list papíru vedle sebe všechna pro a proti.  Do té první kolonky jsem zařadil to, že už jsem v atletice dosáhl prakticky všeho, čeho jsem chtěl. Do té druhé pak obavy, jak bude mé rozhodnutí přijato. Říkal jsem si: jak asi budu lidmi přijímán, když už nebudu vyhrávat? Nevypískají mě?  Můj agent také udělal před rozlučkou průzkum mezi lidmi, zda si myslí, že mám končit.  99% z dotázaných chtělo, abych pokračoval, jen jedno procento, tedy já, bylo pro konec. Nakonec jsem však uznal argumenty na straně „pro“ jako závažnější. Myslím si, že atlet má končit v pravý čas, kdy se mu tleská.

Je nějaký  závod z vaší bohaté kariéry, který vám utkvěl v paměti více než jiné?
Jsou závody, které si vybavuji velmi dobře, na jiné si naopak vůbec nepamatuji. Mezi ty první  patří také Ostrava z roku 2003. Běžel jsem tu poprvé na 5000 metrů a navíc jsem nevyhrál. Podobně si vybavuji olympijské porážky z Atlanty a Sydney, a samozřejmě i vítězství z Atén. Ten závod byl vrcholem mého umění.   

Jste držitelem světového rekordu na 1500 metrů. Jak dlouho podle vás vydrží?  
Mluvili jsme o tom s trenérem cestou v letadle. Tvrdil, že může vydržet i třeba dvacet let. Ale jednou se určitě najde někdo, kdo ho překoná. A je to tak správně.

Už nějaký čas nezávodíte ani netrénujete. Jaká je náplň vašich dnů?
Využívám toho, že mám dost času. Vstávám pozdě, tak o půl jedenácté, a hodně se věnuji rodině. Určitě si to zaslouží, protože doteď jsem ji chtě nechtě trochu zanedbával. Hraji si s dcerou, vyvádíme spolu různé skopičiny, při nichž se hodně nasmějeme. A také každý den okolo poledne tak 10- 15 km běhám. Jednak abych zaplnil čas a také abych uspokojil své tělo. Je těžké přestat se sportem, když je člověk tak mladý.

Proslýchá se, že chcete do budoucna zkusit maraton...
Myšlenkou, že bych tu a tam, řekněme čtyřikrát týdně (směje se),  maraton běžel, se skutečně zabývám. Nechci to však dělat, abych vyhrával nebo kvůli výkonům, ale pro radost z pohybu. Nicméně bych se rád dostal na čas okolo 2:25 hod.

Přijal byste pozvání na pražský maraton?
Rád. Kdy se běhá?

V polovině května...
Tak to bych na něm mohl startovat v roce 2008. Na příští rok touhle dobou mám už nějaké plány. Mimo jiné maraton v New Yorku, kde mám ambice i na nějaký ten výkon.

Co jiné aktivity? Připravujete se například na funkcionářskou dráhu?
Jsem členem olympijského výboru, který vede Sergej Bubka. Scházíme se třikrát ročně, mezitím si vyměňujeme emaily. Jsem velmi rád, že zde mohu uplatňovat své myšlenky a pokoušet se posunout sport zase o kousek dál. Myslím, že to je potřeba. Sport, a to jakýkoliv, odvádí mladé lidi od kriminality a pomáhá jim plnit jejich sny. Podobně jako je splnil mě. Rád bych v tomto směru byl nápomocný. Také asi budu v budoucnu připravovat mladé marocké talenty. Myslím, že to je úkol, který mi byl dán.

Loučíte se zde v Ostravě ve stejný den, jako Jan Železný. Ten nabídl všem divákům nad 18 let rozlučkové pivo. Co tomu říkáte?
 Vážím si jeho velkorysosti a šlechetnosti. Jan je velký sportovec i člověk. Já bych ale mladým věnoval spíš sklenici vody. Ta má podle mě minimálně stejnou hodnotu.

Adam Pražák
Vytisknout

Krátce

04.12.2016 14:17 O Zuzaně Hejnové vyšla kniha s podtitulem Rychlá holka, autorem je Tomáš Klement.

Archiv zpráv

Kalendář událostí