přejdi na obsah | přejdi na menu | přejdi na vyhledávání

14. března 2018, 16:20

Drahotová: Takhle začíná správná sezóna

Opatrně optimisticky. Takhle zní chodkyně Anežka Drahotová, která při svém obvyklém „otvíráku“ ve švýcarském Luganu zašla dvacítku za 1:30:48, v nejlepším čase od olympiády v Riu.

Anežka Drahotová při 15. ročníku Albisettiho memoriálu, který dokázala v roce 2015 vyhrát, podlehla pouze Italce Giorgiové. Česká rekordmanka s ní držela po většinu trati krok a podlehla až v poslední pětině, kde na ni mimo jiné dolehlo počasí, na zdejší březnové klima nezvykle chladné a deštivé. I přesto, že nedokázala zopakovat tři roky starý triumf, byl z toho pro svěřenkyni Iva Pitáka povedený výsledek: pohodlně – s odstupem kolem šesti minut – splnila limity ČAS pro MS týmů v Tchaj-cchangu (1:37:00) i ME v Berlíně (1:36:39). „Mile mě to překvapilo,“ zní tak prvotní reakce Drahotové na luganský závod. Není divu, 1:30:48 je čas jen o 5 vteřin pomalejší než na OH v Riu, navíc za celý loňský rok nešla rychleji.

Anežko, v čem tkví váš povedený vstup do sezóny?
Samozřejmě v přípravě. Tři soustředění na Kanárech se povedla a i teď v Livignu se nám daří.

Co jste od závodu očekávala a jak jste se na něj chystala?
Byla jsem zvědavá, jak na tom jsem, a taky jsem chtěla zažít závodní pocity. A pochopitelně splnit limit. Nějaké ladění neprobíhalo, šla jsem víceméně z plného tréninku a krátce po přesunu z vyšší nadmořské výšky.

Bylo něco, co vás v Luganu překvapilo?
Trochu počasí. Tady většinou bývá už takové jaro a tentokrát byla docela zima, nějakých šest, sedm stupňů, a hlavě celý závod pršelo. Nerada si stěžuju na podmínky, pravda ale je, že jsem poslední čtyři kilometry pěkně promrzla.

Předčila vás pouze italská soupeřka, jak se závod vyvíjel?
Eleonora má oficiálně lepší osobák než já a neměla jsem úplně v plánu jít s ní. Ale protože se mi šlo dobře, tak když zrychlila, snažila jsem se jí udržet. To se mi dařilo až do té poslední čtyřky, která mi už tolik nevyšla.

V posledním roce se vám příliš nevedlo, jak těžké to bylo období?
Hodně těžké. Člověk pořád trénuje, maká, a pak jde – jako loni – závod v Luganu a je to vydřené, v křeči. Přiznám se, byly chvíle, kdy jsem pochybovala, že to ve mně ještě je.

Teď jsou vaše pocity jistě pozitivnější…
Ne že bych teď ušla dvacítku zadarmo, ale určitě s lepšími pocity. A výsledek je motivace do další práce. Ještě to sice neznamená, že se mi bude dařit celý rok, ale takhle nějak by měla správná sezóna začít.

Jaká práce konkrétně vás v přípravě ještě čeká?
Mám před sebou spoustu speciální práce. A před důležitými závody je potřeba také vyladit.

Kde vás uvidíme příště závodit?
Teď ještě zůstávám v Livignu, odkud se rovnou přesuneme do Dudincí, kde mě čeká další test (24. 3.). Pak budu dva týdny v Čechách před Poděbrady, což bude první menší vrchol sezóny (7. 4.).

Těmi hlavními vrcholy budou, předpokládám, chodecké MS týmů v Číně a mistrovství Evropy.
Zatím jsme si s trenérem sezónu rozdělili na etapy. Po MS v Tchaj-cchangu uvidíme co dál.

Odskočíte si také od chůze k nějakému běžeckému závodu, jak u vás bývalo zvykem?
Měla bych běžet půlmaraton. A protože se ten pražský kryje s Poděbrady, vypadá to na České Budějovice (2. 6.). Také bych se chtěla zúčastnit půlmaratonu v Trutnově (27. 5.), kde poblíž trénujeme, ale to by bylo spíš v nějaké štafetě.

Vloni se začala rozvíjet chodecká 50 pro ženy, jaký je váš pohled na tuhle novinku?
Upřímně, mě to vůbec neláká. Natrénováno na to mám už nyní a trenér v nové disciplíně vidí šanci prosadit se, ale padesátka chce jiný styl závodění a mně je určitě bližší dvacítka. Nikdy neříkej nikdy, takže nevylučuju, že bych si ji nikdy nezkusila, ale do Berlína to určitě nebude.

Michal Procházka, foto: Instagram A.D.

Vytisknout