Čtyřnásobná atletka roku: Před pěti lety by mě to nenapadlo

7. listopadu 2010, 15:54

Jak vidí svou letošní sezonu čerstvá vítězka ankety Atlet roku 2010, oštěpařka Barbora Špotáková? Co jí přináší spolupráce s novým trenérem? Těší se na další sezonu? Přečtěte si aktuální rozhovor.

V čem je letošní vítězství jiné?
Každý rok je jiný. Letošní byl zvláštní v tom, že žádná jiná medaile nebyla. To je ale na tom spíš smutné. Na druhou stranu to může být příští rok jen lepší.

Myslíte, že si to ocenění zasloužíte více za bronz v Barceloně, nebo vítězství v Diamantové lize?
Vidím to dneska tak, že spousta atletů závodila dobře celou sezonu, ale jediné, co se pak počítá, je ten jediný závod v daný den. Potvrzuje se, že je nejdůležitější to prodat na tom správném místě. A zároveň je to i to nejtěžší na atletice. To vidím dennodenně, jak jsou lidé fyzicky dobře připravení, ale potom se zkrátka nějak sesypou. Je to hodně o psychice.


Krátce po předání ocenění se Špotáková přidala k "Háma Ultras", čímž počet členů fanklubu zdvojnásobila - foto: J. Kucharčík

Jan Železný, váš nový trenér, má v anketě sedm vítězství, vy máte teď čtvrté. Lákalo by vás ho dorovnat?
Můžu na tom pracovat, ještě nekončím (s úsměvem). Chtěla bych příští rok zase závodit dobře a mám myslím slušně našlápnuto. I když je hrozně brzo to hodnotit, jsem hodně pozitivně naladěná. Co se týče tréninku, můžu říct slovo „nadšená“. Nejsem přehnaně optimistická a záruka to není, je to ještě hodně dlouhá doba. Ale hrozně mě to baví a myslím, že by to mohlo přidat něco navíc do příštího roku.

Je hodně rozdílný trénink?
Obrovsky. Jsem teď po soustředění, to musím říct. Vše je hodně rozmanité, ta skupina také dělá svoje, hrajeme hodně her. Celkově jsme to rozložili na takové menší tréninkové jednotky, kterých bylo víc. To mi vyhovuje, je to zábavnější. A hry jsou také výborné, u těch si člověk mákne strašně moc.

Vadí vám, když prohrajete?
Mně nejvíc vadí, když si nikdo nezahraje, protože to nikomu nejde. Ale jinak že prohrajeme a zahrajeme si skvěle, to mi nevadí.

Co hrajete?
Hlavně volejbal, odrazů při tom člověk udělá hrozně moc. Ale i fotbal, nohejbal, je toho hodně.

Dá se říct, že za tu hru se lépe schová ta fyzická zátěž?
To každopádně, to má na fyzičku hodně velký vliv. Když je člověk soutěživý, tak nenechá běžet balon nebo někoho s ním, i když je třeba unavený.

Byl předtím trénink špatný?
Ne to určitě ne, když jsem čtyřikrát vyhrála atleta roku, olympiádu, mám světový rekord. Bylo ale na čase dostat nějaký nový impulz, a tohle je on. Aspoň já to tak cítím, nejsou to podle mě jen řeči.

Vyhecuje vás, že máte ve skupině kolem sebe víc kluků?
Asi trošku jo, něco zvednou, tak si říkám, že to musím taky. Ale i s Jarmilou se docela dobře doplňujeme, já jí hodně pomáhám při běhání a ona zase mně v posilovně. Některé parametry má o hodně lepší a já si to nemůžu dovolit být za ní pozadu (úsměv).

Je na vás trenér pes?
Umí být pes, když je potřeba, ale umí mě taky brzdit. Mám naučený takový styl zničit se na tréninku, a to není moc dobré. Člověk je pak vyřazený na dva dny z tréninku. Lepší je méně a pořád, než jeden velký trénink a dva dny z toho být zničený. Tomu se trenér snaží zamezit a zatím se mu to celkem daří.

Když si pochvalujete nový trénink, pojedete s takovým nadšením i do Afriky? Zatím jste se na ni moc netvářila…
Tři týdny je dlouhá doba, ale viděla jsem fotky, všechno mi ukazovali, je mi jasné, že je to tam perfektní. Není asi lepší místo, co se týče vybavenosti a podmínek. Myslím, že se mi tam bude líbit.

Počtvrté dominujete všem českým atletům, jaký je to pocit?
Kdyby mi to někdo řekl před pěti lety … vůbec by mě to nenapadlo. Ze začátku mi to přišlo hodně vzrušující se vůbec sem dostat do té ankety, ale teď už jsem tu tak zdomácněla, to je docela šílené. Ale zase to není tak úplně výjimečné, už se to tady stalo, Honza Železný má sedm vítězství, Roman Šebrle pět …

Nebude vám to připadat zvláštní, až na tom pódiu nebudete?
Vždycky tohle vyhlášení padne do období, kdy se začne makat. Do toho aby si člověk sháněl nějaké šaty, to se člověku ani moc nechce z těch hor, zvlášť když teď bylo tak nádherně… Pak se mi tady většinou líbí, ale až někdy vynechám, tak mi to zas tak vadit nebude.

Nebojíte se, že váš dnešní účes k uniformě by mohl ukončit úvazek na Dukle? Nebo že byste mohla dostat pokutu?
Já myslím, že oproti Franzi Josephovi, co měl onehdy Roman Šebrle, je tohle hodně hodně mírné. (smích)

Kolikrát byste tu ještě chtěla být?
Ještě aspoň dvakrát.

Vyhrát šestkrát, není to škoda? To je jako čtvrté místo…
To já zas nejsem nějaká lamačka rekordů. Vždycky si vážím, že mě zvolí, ale že bych ty ankety nějak prožívala, to ne. Naopak, když mě někdo porazí, budu ráda. Ankety jsou taková nadstavba. Jak se co povedlo, hodnotí každý jinak.

Ono kdyby jste třeba pomohlo Janu Železnému k osmému vítězství jako trenérovi, tak by se to špatně dohánělo…
To by bylo naopak moje přání. Klidně bych mohla být druhá, ale chtěla bych, aby Honza byl někdy trenér roku. A to si, myslím přejou všichni ve skupině, aby tohohle docílili. Na tom všichni pracujeme.

Kde skladujete zlaté cihličky?
Mám je v takové krabici, zrovna teď jsem je nedávno objevila… (úsměv)

Máte dva roky od Pekingu, dva roky do Londýna, jste v takovém olympijském poločase. Jak hodně se vám za tu dobu změnil život?
Mění se postupně, nebylo to nějaké skokové. Pořád se podle mě zvyšuje to povědomí o mně ve společnosti, poznává mě víc a víc lidí. Zrovna teď, 30. října jsme byli na Sněžce, lidí tam bylo jako na Václaváku a poznávali mě hodně.

Je ve vašich očích tahle sezona lepší než ta loňská?
Myslím, že jo. Po olympiádě asi na každého přijde takový útlum, teď už vím, o čem mluví. Je to náročné, když se člověku ta olympiáda povede. Teď ale cítím, že se to začíná k té další olympiádě zvedat, protože ty dva roky byly takové unavenější. Vidím to teď na začátku té přípravy. Když jsem začínala v roce 2008, tak to bylo strašné, loni před Barcelonou už to bylo lepší. A když to srovnám teď se začátkem přípravy na Tegu, tak to je zase skok kupředu.

Připadáte si mladá a natěšená jako v roce 2006?
Ne to zase ne, ale cítím se asi tak jako před Pekingem. Každý ví, že je to všechno vrtkavé, musí klapnout vše dohromady, zdraví a štěstí.

Má na to hlavní vliv ten trenérský impulz?
Taky, ale jen tím přestupem to nebude. Od olympiády jsem se naučila zvládnout mediální zájem, nebere mi to už tolik energie.

Michal Procházka
Vytisknout

Krátce

04.12.2016 14:17 O Zuzaně Hejnové vyšla kniha s podtitulem Rychlá holka, autorem je Tomáš Klement.

Archiv zpráv

Kalendář událostí