Co řekli zlatý Pavel a jeho trenér?

Bylo to vítězství tak snadné, jak to vypadalo? Přeci jen v závěru jako by vám trochu docházely síly.
Je to tak, já jsem totiž přepálil první dvoustovku. Bylo to strašně rychle rozběhnuté, pak ty síly schází. Nebylo to ale tak strašné, jak jsem vlastně očekával. Myslím, že jsem ten závěr opravdu kontroloval.“

Vyrazil jste opravdu rychle, první dvoustovka za 20.99. Soupeřům jste nadělil pořádný náskok.
To se zdá, že když vedle mne běžel Borléé, bylo to kdoví jak rychlé. On má pomalejší začátky, než jeho bráchové, já jsem zkrátka chtěl sbíhat dolů s jistotou a neřešit případné strkanice. Tohle se mi povedlo.

Diváci vám v tomto směru pomohli?
Určitě ano. Patří jim můj obrovský dík.

Srovnáte-li závody vloni na halovém mistrovství světa v polských Sopotech a nyní v Praze. Který byl pocitově lepší?
Pocitově asi ten v Sopotech, protože tam byl lepší čas. Tady v hale zase bylo lepší publikum, takže mám z vítězství větší radost. Ony se v zásadě tyhle dva závody moc srovnat nedají.

Mrzí vás, že se nepovedl útok na evropský rekord?
Určitě. Už včera jsem ale říkal, že zlatá medaile je pro mě úkol číslo jedna. A to se mi povedlo.

(Rozhovor pokračoval po medailovém vyhlášení.)

Je to nejhezčí zlato, co máte?
Těžko říct, já pořádně nevím, jak vypadají ty minulé. V Sopotech bylo takové véčko… Asi jo, ale určitě není nejtěžší. Říkali, že bude vážit půl kila a přijde mi lehčí. V Ostravě jsme dostali na 22 asi kilovou, to byly takové ty poklopy, to se jináč prohnul krk.

Jak jste si užíval stupně?
Paráda. Jen jsem byl teda trochu zklamaný, že odešla spousta lidí z prvního patra. Ale zase zůstali ve čtvrtých řadách.

Zpíval jste?
Já jen tak otvíral pusu, bych řekl. Já viděl v TV, jak Francouzi dostávali medaile, zpívali všichni tři nahlas, a bylo to docela falešný. Tak jsem si říkal, že tohle nemůžu dopustit, aby to tak dopadlo i u mě. To si nemůžu dovolit (směje se).

A neměl byste trénovat? Už vám ji hráli počtvrté…
No, ve vaně mi to jde!

Můžete svá čtyři zlata srovnat?
Každá je jiná.
Helsinky 2012: první medaile, využil jsem, že chyběli Borléeovci a soustředili se na olympiádu, bylo to první probojování se do špičky. Na to strašně rád vzpomínám, i když jsem si u ní zažil svoje. Byl jsem ve finále favorit, ale byly tam docela blbé zatáčky. Ve druhé zatáčce jsem si říkal, že jsem vyšlápl a hlavou mi prolétlo, že budu diskvalifikovaný a že to snad vzdám. Naštěstí jsem to zahnal a dopadlo to dobře.
Göteborg 2013: tam už jsem byl v popředí tabulek, ne úplný favorit, ale jeden z favoritů. To se mi nakonec povedlo, ne s takovým náskokem jako tady. Tam to bylo těžší po fyzické stránce.
Sopoty 2014: Byl jsem možná jako jeden z favoritů a málem jsem to zazdil už v rozběhu. Byl jsem blbě nasazený v semifinále a musel do toho jít naplno, že všechno nebo nic, naštěstí to vyšlo. Pak už jsem si to nenechal utéct a ze zlatých medailí byla nejtěžší ta v Sopotech. Byl to svět, mnohem větší konkurence.
Praha 2015: I když jsem říkal, že to na sebe nenechám působit, stejně na mě byl tlak a byl jsem trochu nervózní před finále. Byl to psychicky těžší než v Göteborgu.

Kdy jste se uklidnil, s výstřelem?
Už před startem. Měl jsem chvilku, kdy jsem zhluboka dýchal, abych se uklidnil, to mi docela pomohlo. Potom jsem ale bláznil, první dvoustovka byla rychlá, ale věřil jsem, že to udržím až do konce.

Také jste uklidňoval diváky…
Určitě, nechtěl bych, abych na domácí půdě ulil start. To by bylo docela blbý a byl bych naštvaný na diváky i sebe. Stalo se mi to jednou, když jsem letěl do Šanghaje a už to nechci znova zažít.

Jak těžký byl návrat po zranění?
Bál jsem se, abych se nezranil znovu, naštěstí jsem letos běhal dobře. Na republice jsem tu nohu prošťouchl, takže jsem rád, že jsem vydržel zdravý a obhájil.

Zbyly vám ještě síly do štafety?
No půjdu na masáž, ale zatím jsem se tam nedostal, docela mě zdržujete (smích).

Oslavíte to?
Koupím jedno dvě šampáňa, s rodinou si ťuknu, posedím, pokecám, pak se připravím a půjdu spát. Nechci ponocovat do jedné do rána, chci pomoct klukům získat medaili a druhou pro sebe, to by bylo dokonalé.

S Poláky se poperete o zlato?
Podle papírů s nimi, ale já si myslím, že vyhrajou Belgičani, Borlée byl dnes druhý, a jsou tam další dva, jdou jen štafetu. Běhají v nich rychle, v Göteborgu měl jeden z nich ve finále nejrychlejší úsek, ještě rychleji než já, takže to umí.

Pohledem trenéra:

Jak jste prožíval zlatý závod svého svěřence? Byl jste nervózní?
Trochu ano, protože šampionát je doma, všichni od nás tento výsledek očekávali a přitom se vždycky může něco pokazit. Bude nějaká kolize, zakopnutí. Ale celkově byla ta nervozita nižší než v dobách, kdy jsem začínal. No a když proběhl cílem, přišlo i dojetí.

Doufalo se i v evropský rekord, o ten se asi Pavel připravil tím, že závod rozběhl příliš rychle, že?
Přesně tak. Dvoustovka byla strašně rychlá, 20.99, to je osobák na této trati v rámci čtvrtky. Asi v tom sehrála roli atmosféra. Jenže z takového začátku se čas okolo 45 vteřin běžet nedá. Na ten by se potřeboval za někým vyvézt, za nějaký tím Kiranim, a pak do toho jít. Tak třeba za rok.

Čekal jste po loňském roce, kdy musel Pavel předčasně ukončit sezonu kvůli zranění, že se tak brzy vrátí do top formy?   
Ne. Ale už začátkem prosince jsme věděli, že rychlostně je zpátky, kde byl. Tempové a speciální věci šly pomaleji, ale vrátil se excelentně. Je to tím, že je mladý a výjimečný

Evropský rekord si nechává na léto?
Já už jsem si to myslel loni, tak to nechci zakřiknout. Určitě na něho nebudu spěchat, nebudu tlačit do hodně závodů, budeme vybírat, aby zůstal zdravý. Když bude, bude předvádět skvělé věci, a jestli zaběhne evropský rekord... Dneska jsem si myslel, že ho zaběhne, a nezaběhl. Uvidíme, necháme se překvapit.

Co říct k Zuzaně, která zde zkoušela osmistovku, ale neprošla z rozběhů?
Měla smůlu na běh, ale to nic nemění na tom, že to byl zkrat, špatně jsme se rozhodli. Měla tady běžet čtvrtku, teď to víme. Jenže kdyby to člověk nezkusil, tak neví a bude si to vyčítat, Zuzana je letní závodnice a bude to dobré, čtvrtka na mistrákách nám ukázala, že je pomalu zpátky.

Je to tedy definitivní konec s osmistovkou v halové sezóně?
Myslím, že ji nebude chodit, spíš pojme halu v rámci tréninku. Musela by úplně změnit trénink, dosud jsme trénovali jen na čtvrtku. Nejsem specialista na půlku, ale půlkaři určitě běhají víc kilometrů, a to by jí snižovalo rychlost, kterou potřebuje, aby byly dobré překážky.

Co Pavel a venkovní sezóna?
Loni běhal v hale podobné časy jako teď a venku začal hned českým rekordem. Myslím si, že by si měl na čtyřstovce dělat osobní rekordy dál a dál, má na to ještě věk a samozřejmě i schopnosti.

Před dvěma lety na MS byl pátý, jak to vidíte v Pekingu?
Já jsem mu říkal před Moskvou, že si jede pro finále, a medaili bude mít až na příštím šampionátu. Doufám, že jsem měl pravdu.

Na závěr, jak vidíte štafetu?
Jsou tady i Borléovci z Belgie, určitě jsou na tom dobře. Hodně bude záležet na dráze, jak se to povede rozběhnout na prvním úseku, průměrově bychom měli být nejvýš, ale štafeta je štafeta, těšíme se na ni, věřím, že padne český rekord 3:06,10, a pak to bude vysoko.