Cechlová má za sebou strastiplnou část sezony a věří v lepší zítřky

Vše začalo po vydařeném jarním soustředění, kdy se zničehonic udělalo zle jejímu manželovi Jakubovi. „Jeli jsme do nemocnice a hned v noci ho operovali. Měl břišní zánět. A při té příležitosti mu doktoři odebrali také slepé střevo. Bála jsem se o něj, nikdo nevěděl, jak se mu to takhle najednou přihodilo, a tak jsem toho samozřejmě v tu dobu moc nenaspala,“ popisuje dlouhodobě nejlepší česká diskařka první z patálií, které musela čelit.

Další na sebe nenechaly dlouho čekat. „Ve Varšavě mě okradli, a to hned dvakrát. Nejprve mi někdo vzal moje věci a pak mě při mítinku připravili o patrně nejdelší hod sezony. Bylo to okolo 63 metrů, přesně to ale nikdo neví, protože zrovna po mém pokusu vypadlo optické měření,“ povzdechla si Cechlová, která si tak z Polska odvážela místo vítězství až sedmou příčku.

Chuť si chtěla spravit hned vzápětí při Memoriálu Josefa Odložila. Ale smůla ji ještě opustit nehodlala. „Cítila jsem formu, chtěla jsem se předvést, ale při rozcvičování jsem ucítila při běžném točení v kruhu prudkou bolest v achilovce. Závod jsem ještě odházela, ale hned po něm jsme jeli do nemocnice. Objevili mi v noze zánět a pár vlákenek se tam zpřetrhalo,“ vyprávěla svěřenkyně Josefa Šilhavého, která pak v následujících týdnech nemohla dolní část těla vůbec zatěžovat.

„Chodila jsem do posilovny, plavala, házela medicinbaly. A dávala se do kupy, jenže se to lepšilo pomalu. Dokonce jsem zvažovala, jestli mám vůbec jet na mistrovství Evropy družstev. Jenže jsem věděla, že i s omezeními mohu hodit k šedesáti metrům, což jsem zatím u nás jediná. Tak jsem zariskovala a jela. Moc mě pak mrzelo, že jsme i přesto těsně sestoupili,“ líčila třicetiletá diskařka, na níž krátce po návratu z Portugalska dopadla další rána. Zánět, který měla Věra v těle, se dostal do zubů. Výsledkem byla další, tentokráte tříhodinová operace.

„Doufám, že tím jsem si to nejhorší definitivně odbyla. Krátce po té, co mi zánět odstranili, problémy odezněly a já konečně mohla normálně trénovat. Musím poděkovat i koučovi, který měl se mnou trpělivost a musel hodně improvizovat. Minulý týden jsem pak absolvovala pro sebe důležitý test na mítinku v Ústí nad Labem, kde mi sehnali kvalitní konkurenci v osobě vítězky univerziády. Pořád jsme se spolu tahaly a nakonec jsem ji porazila jen o dva centimetry, ale i to se počítá,“ prohlašuje Cechlová, která si na zmiňovaném, závodě utvořila nejlepší výkon sezony 62.91, s nímž je ve světových tabulkách na 13. místě.

Nestresuje bronzovou medailistku z Helsinek 2005, že není výše? „Vůbec ne. Já se tím odmítám zatěžovat. Mám už dost zkušeností, abych věděla, že rozhodující bude až závod na místě. Můžete mít hozený velký výkon a pak třeba neprojdete kvalifikací jako vloni třeba Ruska Sadovová,“ připomněla soutěž v Pekingu, kde ona sama skončila pátá.
O úskalích kvalifikací přitom ví své, jí samotné se něco obdobného stalo před dvěma lety v Ósace. „Kvalifikace je nejdůležitější závod. Pak už to nějak dopadne.“ Konkrétní cíle co do výkonu ani umístění si neklade. „Byla jsem už třetí, čtvrtá, pátá, sedmá, osmá..., vážně nevím, co bych měla chtít. Jednoduše bych ráda co nejlépe prodala tu dřinu, kterou jsem vložila do přípravy.“

Do Berlína se Cechlová velmi těší. „Závodila jsem tam dvakrát a byl to zážitek. I kruh býval na olympijském stadionu dobrý. Hlavně jsem přesvědčená, že přijde hodně lidí a udělají fantastickou atmosféru,“ věští Věra, která se po letech v tmavším odstínu bude prezentovat opět jako blondýna. Nejde však o žádné woo doo na přivolání úspěchu. „Kdepak. Tohle byl dárek manželovi už ke sv. Valentýnu,“ směje se dobře naladěná atletka. Kéž by měla úsměv na tváři i 21. srpna večer po finále disku žen.