Bronzový Helcelet: Konečně medaile!

Jste rád, že máte konečně medaili?
Hrozně, čtvrtá místa jsem už úplně nesnášel. A bál jsem se toho, že bych tak mohl skončit znovu, protože soutěž byla našlapaná a byli jsme tam v pár bodech.

Jak dlouho jste měl tyto obavy?
Do tyče. Když jsem v ní skočil pět metrů a Brit, co byl za mnou, jen 450 cm, tak jsem začal věřit. I když jsem si říkal, že to ještě bude těžké, že budu možná muset na závěr hodně utíkat, protože vím, že má hozeno 71 m oštěpem. Jenže se mu v této disciplíně tentokrát tolik nedařilo a mně ano, tak to dopadlo dobře.

Do patnáctistovky jste vstupoval z druhého místa s náskokem 5 bodů na Škureněva. Doufal jste, že ho necháte za sebou, i když má zaběhnuty lepší časy?
Chtěl jsem to zkusit. Věděl jsem, že v jednu chvíli vystartuje, ale prostě jsem se ho nezvládl chytnout. Já poslední kolo fakt neumím, hrozně v něm tuhnu. Taky jsem z kluků nejtěžší, to se pak běží hůř.

Nicméně výsledný bodový součet vás potěšit musel.
Za takový body jsem strašně rád. Rozhodně jsem je nečekal, protože na tom ještě nejsem tak dobře kvůli tomu, že jsem tři týdny po mítinku v Götzisu kvůli zranění nic nedělal. Na druhou stranu mě mrzí, že jindy by tento můj výkon bral s přehledem první místo, ale náš ročník je takhle našlapaný, takže jsem až třetí. Nicméně medaile se počítá.

Vypíchl byste nějaký z vašich dílčích výkonů?
Asi tu tyčku, ale skoro celý druhý den byl dobrý. Zřejmě jsem se dobře vyspal. (úsměv)

Našlo by se naopak něco, co vás zklamalo?
Určitě. Stovka byla naprd, i překážky jsem čekal lepší, je znát, že mi chybí rychlost. Kvůli té pauze nejsem vyběhaný, musím na tom zapracovat.

Váš program pro nadcházející období je tedy asi jasný...
Teď budu týden odpočívat a budu se dostávat z tohoto desetiboje. Pak už se začnu připravovat na světový šampionát v Moskvě.