Baďurová a Janků představili fotky svých netradičních koníčků
Tyčkařka a výškař pražské Dukly také prozradili plány na letošní sezonu.
Kateřina Baďurová a Tomáš Janků, jeden z nejznámějších atletických párů, se nezajímá jen o stadion, ale táhnou jej i jiné sporty. I když lezení vlastně patří k netradiční přípravě Boleslava Patery, trenéra Baďurové. Janků si oblíbil sportovní střelbu, potápění a hasičství; ke střelbě a potápění pak přivedl i Baďurovou. Na nápad vytvořit fotografie při těchto aktivitách, přivedly manažera atletů Libora Varhaníka britské Timesy. „Chtěli rozsáhlý rozhovor s Tomášem, který jsme poskytli. Když zjistili, že se potápí, střílí, hasí, zajímali se o fotografie, které jsme ale neměli,“ objasňuje genezi ojedinělé série Varhaník a dodává: „Oba atleti jsou patroni Poháru Rozhlasu s Českou spořitelnou, takže věříme, že to bude zajímavé i pro mladé atlety.“
Pro Baďurovou je lezení tréninková metoda, takže ji „zase tolik nemiluje“, podle Varhaníka však při focení „po stěně šplhala jako veverka“, na rozdíl od Janků, který „raději slaňuje tribunu na Julisce.“ On sám to viděl trochu jinak. „Problém byl spíš v tom, že po mně chtěli obličej, který jsem nikdy nedělal,“ tvrdil naoko nespokojeně. Jeho slova nakonec potvrdil i Varhaník, protože Janků skutečně „párkrát vylezl i nahoru“. Koneckonců na výsledné fotce není nějaká křeč moc znát.
Potápění patří ke koníčkům Janků již delší dobu – od 1996. Po pneumotoraxu v roce 2000 musel svou činnost omezit, ale nyní se k němu vrátil, a je také členem jednotky potápěčů Integrovaného záchranného systému (IZS) Libereckého kraje. „Tomáš někdy rozesílá smsky, jestli se něco neděje,“ vtipkuje Baďurová, ale její partner to uvádí na pravou míru: „V týmu jsem nejmladší, mám nejmíň různých technických licencí, které jsou třeba, proto dost pracuji na tom, abych byl plnohodnotný členem,“ popisuje skutečnost ze svého pohledu. Zalíbení v potápění však našla i Baďurová. Samotné focení probíhalo trochu improvizovaně v krytém bazénu. Ve výstroji, která váží na suchu přes 50 kilo, si to tedy Janků patřičně „užil“.
Sportovní střelbu provozují oba velmi rádi jako relaxaci, lov ani jeden z nich neuznává. „Střílení na zvíře je dokazovat si něco na někom, kdo s tím nemá nic společného,“ tvrdí Baďurová. Nicméně třeba k obraně svého obydlí by byl Janků připraven ji použít. „Já nevím, asi bych raději utekla, pokud by to šlo,“ myslí si Baďurová. Každopádně oblíbenou zbraní Janků je brokovnice Winchester 1300 Defender, což je podle jeho slov „zbraň, se kterou trefíte dost věcí, aniž byste moc mířili“. „Střelnice je mezi Juliskou a baráčkem, kde bydlíme,“ popisuje výhodnou polohu Janků a nešetří chválou na svou přítelkyni: „Kdyby víc trénovala, měl bych starosti být lepší. A je také dobré schovat klíče od trezoru, kdybych zlobil.“ Návrhy na změnu disciplíny ale Baďurová odmítá: „O tom teď neuvažuji, ale u střelby se dá začít vlastně kdykoli, takže to asi až po atletické kariéře.“ Postavit se se zbraní byla pro Baďurovou hračka. Podle Varhaníka prý stačilo, aby fotografka řekla „udělejte Bonda“, a pěkný snímek byl na světě.
„Byl jsem v oddíle mladých požárníků,“ poukazuje Janků na úzký vztah se posledním z hobby prezentované ve fotosérii. Dodává i příhodu, která rohodla, že skončil u jiného sportu, tedy u atletiky. „Na jedné soutěži jsme byli diskvalifikováni, při skoku mi vypadla část výstroje,“ vypráví. „To mě natolik zklamalo, že jsem šel na sportovní školu a hašení se vzdal,“ dodává. Ovšem teď se k němu Janků vrátil a s kamarády zbudoval v Kozinci (nedaleko Velkých Přílep, kde Janků s Baďurovou bydlí) dobrovolný hasičský sbor, který by měl být brzy také přijat do IZS. „Jméno“ si hasiči z Kozince udělali úspěšným zásahem ve vedlejší vesnici – dříve než dorazili profesionálové. První výjezd s cisternou, o kterou se prý hasiči „starají jako malé miminko“, však Janků promeškal kvůli soustředění na Kanárských ostrovech. Janků to mrzelo, tato práce je totiž pro něj „osvobození a zadostiučinění“. Když pak přijel Janků na focení, celý sbor je čekal nastoupený a i atleta tato část nejvíce bavila.
Nyní se však Baďurová a Janků plně soustřeďují na atletickou sezónu. Baďurová chce navázat na halu, kdy překonala český rekord a od svého přítele dostala 465 růží – za každý centimetr jednu. Janků v jejím úvodu musel doléčovat zranění, které mu nedovolilo bojovat na březnovém halovém mistrovství Evropy o medaile a skončil tak těsně pod stupni vítězů. Prioritou obou závodníků pro venkovní sezonu je pochopitelně mistrovství světa v Ósace na sklonku srpna. Druhým cílem je probojovat se na zářijové světové finále IAAF do Stuttgartu, pro Baďurovou by taková účast byla vůbec první.
Pokud jde o kvalitní závody, má Baďurová trochu lepší situaci než Janků v tom, že tyč žen je v programu Zlaté ligy, na rozdíl od výšky mužů. Nejbližším startem Baďurové je dnešní Pražská tyčka, Janků se v neděli 10. června chystá do Bydgošti. Oba pak absolvují Memoriál Josefa Odložila na svém domácím stadionu. V průběhu sezony se pak ještě možná „sejdou“ na Evropském poháru družstev podle toho, jak dopadne nominace. Dalšími mítinky, kde budou oba závodit, je ostravská Zlatá tretra a hned vzápětí domácí šampionát.
Foto: Markéta Konečná
