Atleti dorazili do Moskvy

23. listopadu 2011, 11:26

Časový posun a prodlevy na letišti Šeremetevo způsobily, že cesta atletů na světový šampionát trvala celý den.

Včera v podvečerních hodinách dorazila česká atletická výprava do hotelu Cosmos v Moskvě,do dějiště 11. halového mistrovství světa. Vzhledem k tomu, že atleti měli na letišti Ruzyně sraz v 10 hodin místního času, předpokládali, že se do Moskvy dostanou tak, aby mohli ještě stihnout krátký trénink. Nestalo se tak, pípnutí karty při vstupu do svého hotelového pokoje uslyšeli sportovci až kolem osmé hodiny večerní. Důvodem nebyl jen dvouhodinový časový posun, ale také prodlevy na letišti Šeremetovo a při akreditaci v hotelu.

Téměř tříhodinový let do ruské metropole si česká výprava patřičně užila. Mezi šesti atlety, kteří včera do Moskvy vyrazili, se mísí dvě generace. Jedna, reprezentovaná především bavičem Tomášem Janků, která si ještě ze školy na ruštinu dobře pamatuje, a druhá, nepoznamenaná nutností učit se jazyk "našich bratrů". "Ja učílsa vósem gódov,ja účílsa v škóle," chlubil se Janků ještě v letadle a svých schopností nezapomínal patřičně využívat recitováním básniček a dokonce i zpěvem ruských písní. I odezva byla zajímavá, zatímco ostřílení kozáci z řad trenérů a vedení výpravy byli na stejné notě,mladší generace přílišné pochopení neměla. "Nemluv tím jazykem, když to neumíš," vtipkovala výškařka Bára Laláková. "Překládejte mi to, já mu nerozumím," přidala se Iva Straková. Obě výškařky totiž ruštinu ve škole nezažily. "Já se budu bát jít i do města, protože si nic nepřečtu, všude azbuka, to je pro mě španělská vesnice," svěřila se Straková. Že měla pravdu, se ukázalo ihned poté, co česká výprava vstoupila na ruskou půdu.

Rusové si pod pojmem "mezinárodní  letiště" totiž představují zřejmě něco jiného než většina české atletické výpravy. Nejen mnohé směrovky v letištní hale, ale i formulář, který je nutný vyplnit před tím, než Vás pustí přes pasovou kontrolu, byl totiž pouze v ruštině, psaný azbukou. Další překvapení čekalo atlety právě u pasové kontroly. Dlouhá fronta nevěstila na první pohled nic dobrého, nicméně optimisté zvyklí přeci jen na "evropské normy" bez potřeby kontroly víz a podobných záležitostí, si s tím ze začátku příliš hlavu nelámali. Byli ale na omylu. Ukázalo se, že Češi už nejsou zvyklí na předbíhání. "My jsme se postavili do fronty, a přesto, že za námi v určité chvíli bylo spoustu lidí z letadel, která přistála až po nás, my jsme byli pořád poslední," popisoval situaci trenér tyčkařů Bolek Patera. Odbavení na kontrole víz a pasů nakonec trvalo více než hodinu. Optimistická nálada protchnutá vtípky s postupem času uvadala. Únava po tříhodinovém letu a stání na jednom místě atletům zvláště před velkým výkonem příliš dobře nedělala. "Bolej mě nohy a záda," stěžoval si výškař Svatoslav Ton. Kritika začala padat i na hlavu organizátorů světového šampionátu. "Proč neudělali pro výpravy zvláštní výstup? A plakát k mistrovství světa by tady třeba taky mohl být..." uvažoval technický vedoucí Oldřich Zvolánek. "Neblázněte, vždyť teď tady probíhá dalších pět mistrovství světa, tak koho by to zajímalo," kontroval Janků. Čas trávený ve frontě si atleti "krátili" vyplňováním již zmiňovaného povinného formuláře s názvem "Migracionaja karta". "Já vůbec nevím, co mám vyplňovat, nepřečtu ani jeden znak," zoufal si překážkář Standa Sajdok. S pomocí lépe znalých členů výpravy se mu to ale nakonec také podařilo.

S postupem času trpělivost některých atletů skončila. "Já nevím, co zkoumaj. Kouknu do pasu, na vízum a jdu, ne?" nechápal pečlivost ruské celnice, oblečené do uniformy silně připomínající bývalou českou "Veřejnou bezpečnost" Ton. "To se taky může stát, že my tady stojíme a mezitím nám někdo odejde s našima věcma," narážel na skutečnost, že tašky a kufry české výpravy již několik desítek minut zoufale kroužily stále dokola na běžícím páse o několik metrů dál. Nakonec se ale přeci jen podařilo projít celní a pasovou kontrolou všem členům výpravy a úspěšně se i "nalodit" do autobusu jedoucího do hotelu Cosmos.

"Tady je všechno hrozně veliký," překvapovalo některé atlety po vyhlédnutí z okénka autobusu. I neonové ozdoby krášlící hlavní třídu Moskvy se neobešly bez komentářů. "Zajímalo by mě, jestli to tady zapomněli ještě od Vánoc, nebo to považují za klasickou výzdobu," neodpustila si poznámku Bára Laláková. Hotel Cosmos, ve kterém je ubytována nejen česká výprava, ale i všichni účastníci šampionátu, odpovídá svému názvu. Při vstupu do recepce si připadáte spíše jako v hale pražského hlavního nádraží. Typická ruská "rozlehlost". Nutno ovšem říci, že hotel má ve svém vybavení téměř vše, na co si vzpomenete. Dokonce možná i něco navíc, například kasino, či hrací automaty, kterých je ve vstupní hale tolik, že si jich nelze nevšimnout.

Po příjezdu do hotelu a povinných akreditačních formalitách, které také nějakou tu půlhodinku vzaly, si atleti dopřáli v místní restauraci "Kalinka" první pořádné teplé jídlo za den a pak už vzhledem k místnímu času, který ukazoval kolem jedenácté hodiny večerní, šli relaxovat na své pokoje.

Ve čtvrtek některé z nich čeká trénink. "Já budu mít asi spíš relaxační den, trénovat půjdu až zítra, možná se podívám do města," narážela výškařka Iva Straková na fakt, že do kvalifikačních bojů stejně jako její kolegyně Bára Laláková nastoupí až v sobotu. Do tréninkové haly se naopak dnes podívají tyčkařka Pavla Hamáčková a oba výškaři, pro něž závod začíná již v pátek. Stejný program bude mít i překážkář Standa Sajdok.

Největší medailová naděje české výpravy, vícebojař Roman Šebrle, dorazí do ruské metropole až dnes ve večerních hodinách. Doufejme, že ho na cestě nepotkají stejné peripetie jako českou výpravu včera.   

                                                                                          Karolína Farská

Vytisknout

Krátce

01.12.2016 08:58 Mistrovství světa družstev v chůzi bude v roce 2018 hostit čínský Tchaj-cchang.

Archiv zpráv

Kalendář událostí