Asijské hry na vlastní oči

16. listopadu 2010, 15:06

Právě probíhající Asijské hry jsou údajně druhou největší akcí po olympiádě. Osobně se o tom do Číny vyrazil přesvědčit náš fotografující spolupracovník Aleš Gräf. Zde jsou jeho první postřehy.

Guangzhou neboli Kanton je aglomerace, která je co do lidnatosti srovnatelná s celou  Českou republikou – má téměř 10 mil. obyvatel.  Jak tvrdí pořadatelé, jsou tyto hry druhou největší světovou akcí po olympijských hrách. Je třeba to brát trochu s rezervou. Tato NEJ máme my „starší“ ještě v paměti z dob minulých. Co do počtu účastníků a rozsahu akce to asi platí. Otázkou je, zda lze srovnávat tyto hry s olympiádou i výkonnostně. Nesoutěží se zde navíc pouze v klasických olympijských sportech, ale mnoho soutěží je v jiných – neolympijských nebo ryze asijských odvětvích – jako např. Dračí lodě, KABADDI, SEPAKTAKRAW, WUSHU …

Asijské hry se konají jednou za čtyři roky. Ty minulé hostilo tedy v roce 2006 katarské Dauhá a jejich centrum bylo v místě konání letošního halového MS v atletice. Letošní hry hostí dle oficiálních údajů rekordní počet 9700 sportovců a na 9000 pracovníků médií. Myslím, že z Česka jsem zde asi jediný novinář. Při častém dotazu Číňanů odkud jsem, nechápavě zírají při odpovědi, že z České republiky. Drtivé většině z nich to nic neříká. Zvolil jsem proto jinou taktiku. V první řadě odpovím, že z Evropy. To zabere. Až poté dodám, že z České republiky. Ale párkrát (opravdu pouze dvakrát) i Česko zabralo … Pár mladíků okamžitě zareagovalo a odpovědělo Nedved, Jankulovski … vždy to byli ale „pouze“ fotbalisté.

10_ASIA0677.jpg
Novinář z Česka budí v Číně pozornost; všechna fota Aleš Gräf - www.graf.cz 

Samotné hry jsou organizovány myslím dobře. Řekl bych, že jsou spíše  předimenzovány – organizačně i bezpečnostně. V Číně ale není problém s lidmi a asi ani s financemi. Sportoviště jsou vesměs nová a velice pěkná. Po hrách jich řada zůstane školám. I z tohoto důvodu je poměrně velká vzdálenost mezi nimi.  Dojezdy jsou často hodinu a více. A to i přesto, že jedete prakticky celou dobu po dálnici, na které je vyhrazen jeden jízdní pruh pouze pro oficiální vozidla her. Osobně hodně využívám moderního metra. Je zdarma a funguje velmi dobře.

Pro novináře je vybudováno „panelákové“ městečko u hlavního tiskového střediska na okraji Guangzhou. Bydlení je v malých komfortních bytech, zpravidla dvoupokojových, které budou po hrách rozprodány.

V řadě případů zde na mne bohužel dýchá duch minulé totality. Neustálá a všudypřítomná policie, vojsko a já nevím co ještě ve mně obnovují pocit permanentního napětí. Musím ale dodat, že chování těchto „složek“ je zatím velice korektní a neměl jsem dosud žádný problém. Normální obyvatelé jsou skvělí a velice přátelští k účastníkům her. Pokud chodíte po městě s akreditací na krku (což je vzhledem k častým kontrolám nutnost), musíte počítat s tím, že každou chvíli vás někdo zastaví a chce se s vámi vyfotit. Má postava 190 cm a zcela jiné vzezření budí asi i trochu více pozornosti … Místy si připadám jako nějaká sportovní hvězda, kterou lidé poznávají na ulici a chtějí se s ní vyfotit.

10_ASIA0694.jpg
Svět plný barev a monumentů

Při každém vstupu na sportoviště, při každé žádosti, kvůli každé „blbině“ musíte vyplnit formulář, stalé to samé… jméno, příjmení, číslo akreditace, datum narození, číslo pasu… pořád dokola. Asi si vytisknu haldu vyplněných formulářů a budu je příležitostně rozdávat …

Největší slabinu, kterou zde cítím, je internet. Klíčová věc pro komunikaci a pro práci. Při akci takového rozsahu bývá pro novináře standardní připojení – zpravidla Wi-Fi zdarma. Zde nikoliv. Musíte platit a ne málo -  600 jüanů, tedy cca 1800 Kč za připojení rychlosti nebo spíše pomalosti 1 MB za sekundu. Navíc se zde asi nepočítá s Evropou, její internetové stránky „chodí“ dle googlovského internetometru pouze rychlostí 0.16 MB/s. To je katastrofa. Můžete prosit, žádat, usmívat se, mračit se, nadávat, vztekat se, ale výsledek je stejný. Úsměv a podstrčený formulář - vyplňte si žádost … Už jsem to vzdal, musím se asi spokojit s tím, co je, a být rád, že alespoň něco „proteče“ do Čech. Že by cenzura brzdila tento tok?

10_ASIA0052.jpg
Liou Siang je v Číně velkým hrdinou, proto je i tváří her


OFICIÁLNÍ ZAHÁJENÍ  proběhlo v centru města na malém ostrůvku uprostřed Perlové řeky, která protéká městem. Část zahájení se uskutečnila na vodě a část na pódiu před obrovskou tribunou. Pódiu vévodily čtyři obrovské obrazovky, které symbolizovaly stejný počet lodních plachet. Monstrózní představení bylo vidět i z tribun na nábřeží a celou podívanou sledovaly dle mého mínění stovky tisíc lidí.

Dokonalá světelná a pohybová show (jak jinak) trvala téměř dvě hodiny. Zapálení „olympijského“ ohně“ na čtyřnohém podstavci, jehož jednotlivé části přinesli sami aktéři představení na podium. Zde jej před zraky diváků smontovali a celý dobře 10metrový stojan sami postavili na mohutné kovové nohy. Oheň zapálil ohňostroj, zažehnutý posledním členem štafety přímo pod tímto stojanem. Celé zahájení probíhalo dle očekávání precizně a bez chyb. Okolní mohutné a krásně nasvícené mrakodrapy spolu nábřežím dodávaly celé akci atmosféru a kouzelnou kulisu.

Pouze jednu věc pořadatelé podcenili a nedomysleli. Ohňostroj. U akcí tohoto typu bývá zpravidla mohutný ohňostroj až na samém konci představení. Tentokrát byl ale odpálen ještě před vztyčením oficiální vlajky a  před zažehnutím ohně. Zplodiny z něho poté vítr zanesl přímo na aktéry slavnostního zahájení a celý areál zahalil mlhou a štiplavým kouřem. Chvíli to vypadalo, že slavnostní zapálení ohně ani neuvidíme.

Z Guangzhou Aleš Gräf

Prohlédněte si i autorovu FOTOGALERII.

Vytisknout

Krátce

01.12.2016 08:58 Mistrovství světa družstev v chůzi bude v roce 2018 hostit čínský Tchaj-cchang.

Archiv zpráv

Kalendář událostí